Naše tělo má tendenci preferovat sladké chuti, protože cukry jsou zdrojem rychlé energie. Ve starších dobách, kdy byla dostupnost potravy nejistá, bylo pro naše předky důležité najít zdroje energie, a sladkosti poskytovaly tuto energii. Tím se zvyšila pravděpodobnost přežití. Někteří vědci tvrdí, že existuje dokonce genetická predispozice k preferenci sladkých chutí.
Jsou tady také psychologické aspekty: Sladké potraviny často vyvolávají pocity pohody a radosti. Konzumace sladkostí může uvolňovat endorfiny, což jsou hormony spojené s pocity štěstí a odměny. To může vytvářet pozitivní asociace se sladkými pokrmy.
Vývoj chuti k jídlu je také ovlivněn kulturou a společenskými normami. Sladké pokrmy jsou často spojovány s oslavami a odměnami, což může vést k tomu, že se sladkosti stávají součástí společenských rituálů a odměn.
A ještě je tady potravinový průmysl a silný marketing sladkých pokrmů a nápojů. To může vést k tomu, že lidé jsou více vystaveni sladkým produktům a mají tendenci je konzumovat častěji.
Rafinovaný cukr
Cukrová šťáva je extrahována z cukrové třtiny nebo cukrové řepy, obsahuje cukry, ale také další látky, jako jsou organické kyseliny a minerály. Extrakt je následně čištěn, aby se odstranily nečistoty a látky, které by mohly ovlivnit chuť a kvalitu a potom se ohřívá a odpařuje, což způsobí, že se cukr krystalizuje. Krystaly se dále zpracovávají a očišťují, aby byly co nejčistší sacharóza, což je chemický název pro stolní cukr.
Co je na něm dobrého?
Pro spoustu z nás je to zdroj radosti. Rafinovaný cukr obecně neposkytuje mnoho zdravotního prospěchu, zejména pokud je konzumován v nadměrném množství. Nicméně, z hlediska některých aspektů může být několik pozitivních stránek:
Poskytuje rychlou energii. To může být užitečné, zejména pro sportovce a aktivní jedince, kteří potřebují okamžitý zdroj energie během cvičení.
Má výraznou sladkou chuť, což může přispět k zvýraznění chuti v některých potravinách a nápojích.
Může také přispět k estetickému vzhledu potravin, například v pečení a cukroví.
Cukr se v historii používal ke konzervaci potravin, jako jsou kompoty, marmelády a sladké nápoje, což bylo důležité pro dlouhodobé skladování potravin.
Někdy se používá v lékařských postupech, jako je například léčba hypoglykémie (nízké hladiny cukru v krvi) nebo k odstranění nepříjemné chuti po léčbě určitými léky.
To je ale asi všechno…
Výše uvedené pozitivní aspekty jsou často omezené a mohou být dosaženy i jinými způsoby, které nejsou spojeny s nevýhodami nadměrné konzumace rafinovaného cukru. Cukr je prostě považován za škodlivý, zvláště když je konzumován v nadměrném množství. Zde je několik důvodů, proč se považuje za problematický
1. Prázdné kalorie: Rafinovaný cukr obsahuje mnoho kalorií, ale téměř žádné živiny, což znamená, že přidává do vaší stravy "prázdné kalorie". Sice tedy zvyšujete svůj energetický příjem, ale nijak nepřispíváte k samotné výživě - neposkytujete tělu prospěšné látky, jako jsou vitamíny, minerály, bílkoviny, vláknina a další živiny, které jsou důležité pro správné fungování těla. Nadměrná konzumace kalorií bez současného příjmu dostatečných živin může přispět k problémům s hmotností a obezitou.
2. Zvýšený riziko onemocnění: Konzumace nadměrného množství rafinovaného cukru může být spojena s rizikem vzniku různých onemocnění, včetně cukrovky 2. typu, srdečních chorob a neměli bychom zapomenout na zubního kazu a problémů se zuby.
3. Kolísání hladiny cukru v krvi: Rafinovaný cukr má vysoký glykemický index, což znamená, že rychle zvyšuje hladinu cukru v krvi. To může vést k rychlému nárůstu energie, následovanému pádem, což může způsobit únavu, podrážděnost a další problémy. Lidé, kteří v krvi cukr nemají něčím takovým netrpí. Výkyvy energie prakticky neznají – mohou být i relativně dlouho bez jídla a vlastně tím moc netrpí.
4. Závislost: Někteří lidé si mohou vyvinout závislost na rafinovaném cukru a pociťovat silnou touhu po sladkých potravinách.
5. Další zdravotní rizika: Nadměrná konzumace rafinovaného cukru může přispět k vzniku metabolického syndromu, což zahrnuje obezitu, vysoký krevní tlak, poruchy lipidů a odolnost vůči inzulínu. Existují důkazy naznačující spojitost mezi nadměrnou konzumací rafinovaného cukru a některými onemocněními, jako je některými typy rakoviny, například rakovinou tlustého střeva.
Proč se tedy používá?
Výživový kontext (prázdné kalorie) i zdravotní kontext (zdravotní rizika) jsme zmínili. Jsou tady ale i jiné kontexty - rafinovaný cukr je důležitým zemědělským a potravinářským produktem a jeho produkce a obchod mají velký ekonomický dopad. Navíc je, relativně levný a jeho nahrazení by mohlo vést k vyšším cenovým hladinám. Začarovaný kruh. No a k tomu jsou tady závislosti, poměrně jednoduché radosti a také malé znalosti o jeho vlivu. Případně zavírání očí, před jeho skutečným vlivem.
Jak ho nahradit?
1. Med: Přírodní sladidlo, které obsahuje také různé živiny, včetně vitamínů, minerálů a antioxidantů. Může být výbornou náhradou rafinovaného cukru ve sladkých receptech. Obsahuje přirozené cukry a má řadu výhod, včetně obsahu vitamínů, minerálů a antioxidantů. Nicméně, má stále vysoký obsah kalorií, takže nadměrná konzumace může přispět k nárůstu hmotnosti.
2. Javorový sirup: Javorový sirup je další přírodní sladidlo, které se často používá jako náhrada cukru v pečení a nápojích. Má charakteristickou chuť a je bohatý na minerální látky. Přírodní sladidlo, ale má také vysoký obsah kalorií. Navíc se může hodně lišit kvalita a čistota, a některé komerční verze mohou obsahovat přidaný cukr nebo konzervační látky.
3. Kokosový cukr: Kokosový cukr je alternativa k běžnému cukru, která se vyrábí z květové šťávy kokosových palem. Má nižší glykemický index než rafinovaný cukr a má výraznou chuť po kokosu. Nicméně, stále je to cukr a má vysoký obsah kalorií, takže nadměrná konzumace může přispět k nárůstu hmotnosti.
4. Sladká jablková šťáva: Může být použita k přidání sladkosti do receptů, zejména pokud máte rádi jemnější chuť. Ovšem má také vysoký obsah cukru a kalorií. Je třeba ji konzumovat s mírou, zejména pokud máte zvýšené riziko cukrovky nebo problémy s hladinou cukru v krvi.
5. Datlová pasta: Pasta vyrobena z rozmačkaných datlí může sloužit jako přírodní sladidlo a je bohatá na vlákninu a minerální látky, i když je energeticky nabitá.
6. Stevia: Sladidlo získávané z listů rostliny stevie. Má minimální kalorickou hodnotu a je mnohem sladší než cukr, takže je třeba jej používat v menším množství. Někdo může pociťovat nepříjemný pach nebo chuť.
7. Banány a hrozny: Některé druhy ovoce jsou samy o sobě dostatečně sladké a mohou být použity k přidání přirozené sladkosti do receptů, zejména v smoothie nebo sladkých pokrmů. Jejich konzumace jako součást vyvážené stravy je obvykle bezpečná, ale lidé s diabetem by měli dbát na množství, které konzumují, kvůli vlivu na hladinu cukru v krvi.
Všechny tyto alternativy jsou lepší než rafinovaný cukr, ale stále by měly být konzumovány s rozumem. Nebezpečí spojená s jejich konzumací závisí na mnoha faktorech, včetně množství, které se konzumuje, celkové stravy a zdravotního stavu jednotlivce.
Autor: Oto Jasnější
Foto zdroj pexels.com
Sedíte u rodinné večeře a držíte to už třetí týden. Ve všední dny nepijete, moučník necháváte být, po jídle jdete radši ven. Doma vám to jde skoro samo. A pak hostitelka nalévá, zastaví se u vašeho prázdného skla a s úsměvem dodá: „No tak, to si dneska nedáš ani skleničku?
Je půl třetí odpoledne a vy sedíte u stolu čtvrtou hodinu v kuse. Záda ztuhlá, šíje jako ze dřeva, myšlenky pomalejší než ráno. Po obědě přišel útlum, který znáte — a s ním tichý slib, že „dneska si po práci půjdete zacvičit".
Je večer a na displeji telefonu svítí 9 214 kroků. Skoro splněno, dnes to byl dobrý den. Chodíte každý den — se psem, do práce, na nákup. Trochu vás mrzí, že „to není žádný sport", je to jenom chození.
Se psem chodíte stejnou trasu kolem domu už léta, ráno na autobus a večer zpátky. Je to zvyk, ne rozhodnutí — nikdy jste o tom nepřemýšleli jako o tréninku. Když se vás kolegyně, která třikrát týdně běhá, zeptá, jestli taky sportujete, zaváháte.
Půl třetí ráno. Oči otevřené. Myšlenky se rozběhly dřív než vědomí stihlo říct ne. Padesátidvouletý muž se vzbudí bez zjevného důvodu. Žádný hluk, žádný rušivý sen. Jen najednou je vzhůru s pocitem, že ho čeká náročný den — přestože si večer myslel, že je v klidu.
Tři měsíce chodíte do posilovny přesně podle plánu — pondělí, středa, pátek, nic nevynecháváte. Přesto jste od druhé poloviny odpoledne unavení a večer dosednete na gauč s pocitem, že tělo je vypnuté, i v den, kdy jste cvičili.
Pondělní ráno v dubnu. Budík v sedm. Za oknem šedé nebe. Čtyřiapadesátiletá žena vstane, rozsvítí světlo v koupelně, udělá kávu a sedí nad telefonem třicet minut, než vyjde ven. Celý den pak zívá.
Kolem padesátky se dá cvičit roky a přemýšlet o svalech jenom jako o nástroji. Něco, co zvedne tašky z kufru auta, udrží rovná záda u počítače, umožní vyjít do třetího patra bez zadýchání.
Sklenka červeného k večeři. Druhá u filmu. Příjemné teplo, ramena povolí, oči těžknou. Usnete dřív než obvykle a s pocitem, že jste si konečně dali to, co tělo potřebuje. Pak se vzbudíte ve tři čtvrtě na čtyři.
Tři týdny fungovalo skoro všechno. Ranní pohyb, jídlo s dostatkem bílkovin, večerní rituál před spaním beze zbytečného světla z telefonu. Kalendář na ledničce má tři čisté řady odškrtnutých dní.
Je půl jedenácté večer. Ložnice vyvětraná, světla ztlumená, telefon odložený. A přesto ležíte a nejde to. Tělo je unavené, ale jako by neumělo přepnout do spánku. Většina lidí v takové chvíli hledá vinu v hlavě — ve starostech, v kávě po obědě, v tom, že „neumí vypnout".
Na jaře to vzal vážně. Po večeři začal chodit, upravil jídelníček, přihlásil se do posilovny. První dva týdny to šlo skoro samo — ráno se probudil s chutí a večer si tenisky obul bez přemýšlení.
Pětapadesátiletý muž je tři měsíce zpátky v posilovně. Chodí dvakrát týdně, poctivě. Přidal bílkoviny, po tréninku strečink, doma činky. A přesto ho svaly bolí dýl než dřív, síla se skoro nehne a ráno vstává, jako by večer vůbec necvičil.
Rozhodnutí padlo v neděli večer. Od pondělka hodina cvičení denně a konečně pořádná změna jídelníčku. První tři dny jdou skvěle — energie, hrdost, pocit, že tentokrát to vyjde. Pak přijde středa.
Stojíte na váze. Číslo je tam, kde být nemá — vyšší než před třemi lety, přestože jíte přibližně stejně. Lékař řekne „to je věk" a má pravdu, ale tahle odpověď nic nevysvětluje. Věk je zkratka za čtyři konkrétní fyziologické mechanismy, které mají přesná jména a které lze z velké části ovlivnit.
Neděle před polednem, košík plný věcí, kterým byste před deseti lety řekli „docela zdravé". A přesto za tři roky přibylo sedm kilogramů. Co třída výrobků zvaná ultra-zpracované potraviny s tělem skutečně dělá — proč se jich jí automaticky víc, proč to po čtyřicítce bolí víc, a co s tím konkrétně v úterý v Bille.
Muž, dvaapadesát let. Po poslední preventivní prohlídce před dvěma lety přestal doslazovat kávu. Začal kupovat celozrnný chleba místo bílého. Omezil pečivo, dvakrát týdně chodí do posilovny. Dnes sedí znovu u svého praktika. Krevní tlak trochu nad hranicí, cholesterol „hraniční", a pas — o dva centimetry víc než posledně.
Ráno po čtyřicetiminutové cestě autem vystoupíte a noha se na chvíli nechce narovnat. Není to bolest — je to ztuhlost, mírná a krátká, tělo potřebuje pár vteřin, než se rozjede. Před deseti lety jste si toho nevšímali.
Probudíte se po celkem slušné noci a stejně vstáváte s pocitem, že vám něco chybí. Ne bolest, ne teplota, nic, co byste popsali lékaři jako příznak. Jen tupá únava, která se drží celý den a druhý den je zase tady.
Pátý deník za deset let. Nebo osmý — přesné číslo se ztratilo. Jo-jo efekt zvenku vypadá jako selhání vůle. Uvnitř probíhá přesný opak: tělo dělá přesně to, co má. Co se při každém cyklu hubnutí a návratu skutečně děje — a kudy vede cesta ven, ne další rychlou dietou.
