Záchytné body mohou hodně změnit

Tour de france, jako jeden z nejtěžších cyklistických závodu světa měl na začátku jen jeden definovaný cíl. Tisíce kilometrů museli cyklisté ujet s vědomím toho, že se rozhodne až na samém konci - v Paříži na Champs-elyséesse. Jak to fungovalo? Špatně! 

Ohromné množství cyklistů závod nedokončilo, ale ne proto, že by na to neměli fyzičku, cíl byl jednoduše příliš daleko, že to nezvládli. Vítěz byl jeden a dostal žlutý trikot až po skončení celého závodu, ne po každé etapě. Bylo to těžké zejména psychicky. 

Teprve v momentu, kdy se začal vyhlašovat vítěz každé etapy, se to zlepšilo (v průběhu druhé poloviny 20. století). Ano, na jedné straně to bylo zavedeno s cílem udržet zájem diváků a zvýšit atraktivitu tohoto závodu, ale hodně to pomohlo samotným závodníkům. Najednou byla mnohem větší šance na úspěch, dalo se dojít (nebo dojet) k dalšímu úspěchům každý den. Světlo na konci tunelu nebylo tak daleko, že to za to nestálo.

Jak to máte v životě? 

Jak dlouhé etapy máte před sebou? Máte vůbec nějaký konec? Směřujete k něčemu, co po naplnění budete moci opustit, nebo zhodnotit? 

Často se mluví o "krysím závodě/, který popisuje nesoustavný, stresující a neuspokojivý životní styl, ve kterém jednotlivec pracuje intenzivně a bez prestávky, aby dosáhl finančního úspěchu nebo udržel krok s ostatními ve společnosti. To nejhorší na něm je právě to, že v podstatě nikdy nekončí. To je hrozně vyčerpávající a přitom bychom s tím mohli něco dělat.

Kdy to končí?

Slavný jazzman Duke Ellington říkal, že v podstatě nepotřebuje inspiraci, ale potřebuje jasný deadline. Nebyla to anekdota, o které se mluví ve spojitosti s time managementem, ale může to mít velice silné návaznoti i v kontextu toho, co si popisujeme 

Pokud víme, kdy nám nějaká aktivita, úkol, nepříjemnost končí, můžeme se lépe mobilizobvat, sebrat síly, ale také si můžeme více užít to, že něco máme hotové. 

Kdy to vlastně začalo?

Ale velmi zajímavé to může být i z druhé strany, tedy uvědomit si, kdy TO vlastně začalo. 

Svět je dneska hrozně rychlý, neustále se na nás valí spousta informací, potřeb, nutností a ve všem v tom balastu se dá velice snadno ztratit nebo zapomenout, jak se věci vlastně vyvíjejí. Je proto dobré uvědomit si milníky, od kdy se věci dějí, posouvají, kdy a jak se vlastně mení? 

Je skvělé si uvědomit, že něco běží tak a tak dlouho, od určitého data to řešíme, měníme, vidíme jinak. Může se nám potom ukázat, jak rychle se věci mění, ale třeba i, jak dlouho (už) se nemění.

Poměrně jednoduché to je, když nám něco vstoupí do života nebo si něco necháme do života vstoupit. Může to být od nástupu do nové práce, od chvíle kdy jsem začal poprvé cvičit, když jsem někoho potkal. 

Horší to je s oblastmi, které jsou vysloveně abstraktní, nebo nejsou tak extrémní. U nich hrozně snadno ztratíme pojem o tom, jak dlouho už to vlastně trvá jak dlouho se trápíme, jak dlouho se nám to daří, nebo nedaří. 

Co všechno můžeme sledovat?

1. Plánování cílů: Časové záchytné body vám umožní stanovit si krátkodobé a dlouhodobé cíle. Můžete určit, kde byste chtěli být za měsíc, za rok, za pět let atd. Tím můžete lépe plánovat kroky a akce, které vás k těmto cílům přivedou.

2. Měření pokroku: Můžete pravidelně vyhodnocovat, jak jste postoupili směrem ke svým cílům. To vám umožní identifikovat, co funguje, a co by mohlo potřebovat změny.

3. Udržení motivace: Získáte tak jasný cíl, ke kterému směřujete. To může zvýšit vaši motivaci a důslednost při dosahování těchto cílů.

4. Prioritizace úkolů: Když máte jasné časové záchytné body, můžete lépe určit, které úkoly a aktivity jsou nejdůležitější, abyste dosáhli svých cílů včas.

5. Snadnější plánování: Svého času a zdrojů. Budete vědět, kdy máte být kde a co musíte udělat.

Kde si dávat milníky?

Několikrát jsme psali o tom, jak je dobré vést si deník (třeba ZDE). Není to jenom proto, abychom se vypsali ze všech příkoří a nespravedlností, které se nám životě dějí, ale je to i proto, abychom se k tomu mohli vracet, uvědomovat si jednotlivé začátky, neboo konce. Můžeme tam plánovat, uvědomovat si termíny, dedlajny, ale třeba si i přiznat, že něco máme třeba už hotového.

Možná stačí dávat si poznámky do kalendáře, prostě myslet na to, že v určitý moment něco začíná a rozhodně i končí a je velice přínosné vědět, kdy.
 

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: pexels.com