Tour de france, jako jeden z nejtěžších cyklistických závodu světa měl na začátku jen jeden definovaný cíl. Tisíce kilometrů museli cyklisté ujet s vědomím toho, že se rozhodne až na samém konci - v Paříži na Champs-elyséesse. Jak to fungovalo? Špatně!
Ohromné množství cyklistů závod nedokončilo, ale ne proto, že by na to neměli fyzičku, cíl byl jednoduše příliš daleko, že to nezvládli. Vítěz byl jeden a dostal žlutý trikot až po skončení celého závodu, ne po každé etapě. Bylo to těžké zejména psychicky.
Teprve v momentu, kdy se začal vyhlašovat vítěz každé etapy, se to zlepšilo (v průběhu druhé poloviny 20. století). Ano, na jedné straně to bylo zavedeno s cílem udržet zájem diváků a zvýšit atraktivitu tohoto závodu, ale hodně to pomohlo samotným závodníkům. Najednou byla mnohem větší šance na úspěch, dalo se dojít (nebo dojet) k dalšímu úspěchům každý den. Světlo na konci tunelu nebylo tak daleko, že to za to nestálo.
Jak to máte v životě?
Jak dlouhé etapy máte před sebou? Máte vůbec nějaký konec? Směřujete k něčemu, co po naplnění budete moci opustit, nebo zhodnotit?
Často se mluví o "krysím závodě/, který popisuje nesoustavný, stresující a neuspokojivý životní styl, ve kterém jednotlivec pracuje intenzivně a bez prestávky, aby dosáhl finančního úspěchu nebo udržel krok s ostatními ve společnosti. To nejhorší na něm je právě to, že v podstatě nikdy nekončí. To je hrozně vyčerpávající a přitom bychom s tím mohli něco dělat.
Kdy to končí?
Slavný jazzman Duke Ellington říkal, že v podstatě nepotřebuje inspiraci, ale potřebuje jasný deadline. Nebyla to anekdota, o které se mluví ve spojitosti s time managementem, ale může to mít velice silné návaznoti i v kontextu toho, co si popisujeme
Pokud víme, kdy nám nějaká aktivita, úkol, nepříjemnost končí, můžeme se lépe mobilizobvat, sebrat síly, ale také si můžeme více užít to, že něco máme hotové.
Kdy to vlastně začalo?
Ale velmi zajímavé to může být i z druhé strany, tedy uvědomit si, kdy TO vlastně začalo.
Svět je dneska hrozně rychlý, neustále se na nás valí spousta informací, potřeb, nutností a ve všem v tom balastu se dá velice snadno ztratit nebo zapomenout, jak se věci vlastně vyvíjejí. Je proto dobré uvědomit si milníky, od kdy se věci dějí, posouvají, kdy a jak se vlastně mení?
Je skvělé si uvědomit, že něco běží tak a tak dlouho, od určitého data to řešíme, měníme, vidíme jinak. Může se nám potom ukázat, jak rychle se věci mění, ale třeba i, jak dlouho (už) se nemění.
Poměrně jednoduché to je, když nám něco vstoupí do života nebo si něco necháme do života vstoupit. Může to být od nástupu do nové práce, od chvíle kdy jsem začal poprvé cvičit, když jsem někoho potkal.
Horší to je s oblastmi, které jsou vysloveně abstraktní, nebo nejsou tak extrémní. U nich hrozně snadno ztratíme pojem o tom, jak dlouho už to vlastně trvá jak dlouho se trápíme, jak dlouho se nám to daří, nebo nedaří.
Co všechno můžeme sledovat?
1. Plánování cílů: Časové záchytné body vám umožní stanovit si krátkodobé a dlouhodobé cíle. Můžete určit, kde byste chtěli být za měsíc, za rok, za pět let atd. Tím můžete lépe plánovat kroky a akce, které vás k těmto cílům přivedou.
2. Měření pokroku: Můžete pravidelně vyhodnocovat, jak jste postoupili směrem ke svým cílům. To vám umožní identifikovat, co funguje, a co by mohlo potřebovat změny.
3. Udržení motivace: Získáte tak jasný cíl, ke kterému směřujete. To může zvýšit vaši motivaci a důslednost při dosahování těchto cílů.
4. Prioritizace úkolů: Když máte jasné časové záchytné body, můžete lépe určit, které úkoly a aktivity jsou nejdůležitější, abyste dosáhli svých cílů včas.
5. Snadnější plánování: Svého času a zdrojů. Budete vědět, kdy máte být kde a co musíte udělat.
Kde si dávat milníky?
Několikrát jsme psali o tom, jak je dobré vést si deník (třeba ZDE). Není to jenom proto, abychom se vypsali ze všech příkoří a nespravedlností, které se nám životě dějí, ale je to i proto, abychom se k tomu mohli vracet, uvědomovat si jednotlivé začátky, neboo konce. Můžeme tam plánovat, uvědomovat si termíny, dedlajny, ale třeba si i přiznat, že něco máme třeba už hotového.
Možná stačí dávat si poznámky do kalendáře, prostě myslet na to, že v určitý moment něco začíná a rozhodně i končí a je velice přínosné vědět, kdy.
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj: pexels.com
Venku je pořád zima, stromy holé a rána studená. A přesto se ozve zpěv. V tu chvíli se nabízí otázka, nezačíná už jaro? Odpověď není ani jednoduché ano, ani definitivní ne. Je to něco mezi.
Dnes racionalizujeme všechno – výkon, únavu, bolest i smysl – a tělo se stává posledním místem, kde se pravda ještě nedá obejít. Ono, prostě, nese důsledky.
Odpočinek jsme povýšili na disciplínu. Naučili jsme se vypínat telefony, sledovat dech a zapisovat spánek do aplikace. Jenže i přesto býváme unavení víc než kdy dřív. A ono nic
Sex není jen o potěšení. Je to fascinující směs biologie, psychologie, kultury a historie. Připravte se na fakta, která vás možná překvapí, rozesmějí i inspirují.
Na první pohled jednoduchá otázka. Ale odpověď vás možná překvapí.
Tělo nepočká na večerní cvičení. Posilte se přímo u pracovního stolu – diskrétně, bez převlékání a efektivně.
Nejde jen o to, kolik toho naspíte. Mnohem důležitější může být, kdy spíte. A jak pravidelně to děláte.
Lenost v sobě nese stigma slabosti a zbytečnosti. Ale co když je to ve skutečnosti signál těla a duše, že je čas zpomalit, přehodnotit, nebo se k sobě začít chovat jinak?
Budíte se rozlámaní, i když jste spali osm hodin? Možná není problém ve věku, ale v poloze, ve které noc co noc trávíte třetinu života.
Mozek funguje na rytmech jako rádio. Nová metoda využívající zvukové frekvence slibuje během čtvrthodiny uklidnit přetíženou mysl – a má za sebou seriózní vědu.
Podzim se hlásí o slovo, ale slunce to ještě nevzdává. Je bezpečné se opalovat i v září? Ano – pokud víte, jak na to. Babí léto může být nejen krásné, ale i zdraví prospěšné.
Zatínáte zuby? Tuhne vám krk? Bolí vás břicho bez zjevné příčiny? Možná na vás nemluví šéf, ale váš vlastní stres. Naučte se číst jeho jemné signály dřív, než z nich bude hlasitý křik.
Módní výzvy slibují zdraví, energii i životní restart. Jenže někdy nám přinesou spíš frustraci než užitek.
Jak je možné, že někteří lidé v osmdesáti letech zvládají paměťové úkoly stejně dobře jako čtyřicátníci? Vědci odhalují překvapivé tajemství.
O tom, že klimatizace je v parných dnech skvělá nikdo nepochybuje, ale jak je to s tím, že může být i zdrojem únavy, kašle či infekcí? Co na to mikrobiologové?
Slovo „ultra-zpracované“ dnes zní skoro jako diagnóza. Ale je to opravdu tak jednoduché, jak se říká? Možná se pod tou etiketou skrývá víc, než čekáte.
Zapomeňme na magických 10 000. Studie ukazují, že 7 000 kroků denně přináší téměř stejné zdravotní přínosy – a ještě nám zbyde energie na radosti života.
Čich je náš tichý společník – pomáhá nám přežít, vzpomínat i milovat. Naučte se, jak funguje, proč je klíčový a jak si jej udržet svěží i ve zralejším věku.
Nová studie ukazuje, že i lidé s genetickou mutací mohou zdravým životním stylem snížit riziko Alzheimerovy choroby až o 60 %.
Paní Panika, speciální díl s Radkinem Honzákem - bonusový, 11. díl našeho oblíbeného seriálu.
