Jaké dělat přestávky v práci?

Svět kolem je plný rad, jak maximálně zefektivnit pracovní dobu. Čím více času věnujeme pracovním úkolům, tím více toho stihneme. „Ti nejlepší z nejlepších“ nám radí, abychom vstávali ve 4 hodiny ráno, makali o víkendu; řeší se, jak a kdy je nejlepší jít na záchod, abychom toho zvládli co nejvíce. Pokud si odstoupíme, ukazuje se, že to jsou opravdu nesmysly.

Podle různých průzkumů více než polovina až tři čtvrtiny zaměstnanců hlásí pocit vyhoření. Přístup neustálého tlaku (nepřekvapivě) prostě nejde vydržet a vede k mnohem nižší míře angažovanosti a zhoršeným výkonům.

Asi to zná každý…

V extrémních případech může nepřetržitá práce vést k negativní spirále: Pracovník se snaží dokončit úkoly navzdory svému vyčerpanému stavu, není schopen je provést dobře a dokonce dělá chyby, což má za následek více práce a ještě méně zdrojů, které mu zbývají na řešení stejných úkolů. To znamená, že čím více pracujeme, tím méně produktivní a vyčerpanější můžeme být. Zamyslete se například nad tím, že čtete stejný řádek už popáté a stále ho nevstřebáváte.

Správné přestávky mohou zaměstnancům pomoci načerpat novou energii a zkrátit negativní spirálu vyčerpání a klesající produktivity. Ne všechny přestávky jsou však z hlediska svých účinků stejné. Pojďme se podívat na základní principy, ale i to, co je třeba zvážit:

Délka a načasování přestávky

Delší přestávka nemusí nutně znamenat lepší přestávku. Odpojení od práce pouze na několik minut, ale pravidelně (mikropřestávky) může být pro prevenci vyčerpání a zvýšení výkonu mnohem lepší. Pracovníci mohou například dělat krátké přestávky na svačinu, protažení nebo prosté koukání z okna.

Dále záleží na načasování přestávky - kratší přestávky jsou účinnější ráno, zatímco delší přestávky jsou prospěšnější pozdě odpoledne. Je to proto, že únava se v průběhu pracovního dne zhoršuje a odpoledne potřebujeme více času na přestávku, abychom načerpali nové síly.

Činnost o přestávce

• Ideální pro zlepšení pohody je zapojení nějaké fyzické aktivity během a zejména při psychicky náročné práci. Pozitivní účinky tohoto typu přestávky jsou však krátkodobé a zaměstnanci musí cvičit pravidelně, aby přinesly své výhody.
• Ohromný vliv může mít z hlediska regenerace místo přestávky. Jak protažení u pracovního stolu, tak krátká procházka venku mohou působit dost podobně, ale mohou se podstatně lišit svým nabíjecím potenciálem. Je dobré změnit prostředí, vzduch, světlo, načerpat slunce – rozhodně to pomůže více, než si udělat pár sklapovaček nebo ásán u pracovního stolu.
• Nejčastějším typem přestávky je podle analýz prohlížení sociálních médií – dělají to téměř všichni (97 % zaměstnanců). Výzkumníci však zjistili, že procházení sociálních médií během pracovních přestávek může vést k emocionálnímu vyčerpání. Výsledkem je, že místo doplnění zdrojů lidé nakonec trpí sníženou kreativitou a pracovním nasazením.
• Chce z nějakou radost, uvolnšní. Třeba interakce se psem může snížit hladinu hormonu kortizolu, objektivního ukazatele stresu. Ještě jsou potřeba další výzkumy, ale zdá se, že je to mnoho zaměstnanců opravdu účinné – interakce s domácími mazlíčky může podstatně zvýšit psychickou pohodu jednotlivců, která je zase silně spojena s výkonností.

Jenomže…

Zatímco zaměstnanci mají obecně pozitivní vztah k přestávkám a uvádějí, že jsou pro výkonnost přínosné, manažeři tento názor ne vždy sdílejí. To může lidi od dobíjení energie odrazovat. Proto je velmi důležité, aby byli manažeři o přínosech přestávek pro výkon informováni.

• Personální manažeři mohou například tyto informace zahrnout do firemních školících programů zaměřených na wellness.
• Organizace mohou zvážit zavedení "wellness chvilek" (obdoba bezpečnostních chvilek), během nichž mohou sdílet své strategie pro efektivní přestávky a brainstormovat zábavné aktivity o přestávkách.
• Rozhodně pomáhají různé kanály interní komunikace (od článků, mailů až po plakáty) o výhodách a osvědčených postupech při využívání přestávek na pracovišti.

Plánování přestávek

Výzkumy ukazují, že mnozí zaměstnanci nejsou schopni pravidelně využívat přestávky nebo je od toho odrazuje stigma; proto se doporučuje udělat to natvrdo - vedoucí pracovníci a organizace by měli plánovat pevné přestávky, ale je třeba to udělat „správně“. Rigidní rozvržení přestávek nařizující zaměstnancům ukončit práci pouze v určitou dobu a v předem stanovené délce, snižuje samostatnost zaměstnanců a může mít dokonce škodlivé účinky.

Doporučuje se nabízet přestávky v určité délce, například jednu hodinu denně, a ponechat na uvážení zaměstnance, kdy a jak často si chce přestávku udělat. Příkladem optimálního rozvržení přestávek může být nabídka pružného rozvrhu pracovní doby, inovativní iniciativy na pracovišti, jako jsou "lístky na přestávku" (např. vydávání denních lístků, které zaměstnanci umožní vzít si hodinu volna podle vlastního výběru), nebo poskytování společenských či fyzických aktivit na pracovišti.

Příklady táhnou

Vedoucí by měli být příkladem a zavést a podporovat ty nejefektivnější typy přestávek, které mohou zaměstnanci napodobovat. Například manažer, který pravidelně venčí svého psa v nedalekém parku, může svým zaměstnancům sdělit, že se kvůli tomu na chvíli vzdálí od práce. Taková strategie nejenže dává pozitivní příklad, ale také stanoví jasné hranice ohledně nepřerušování přestávek. Jít příkladem pomůže zabránit možnému stigmatu a pocitu viny, které jsou s přestávkami spojeny. Je slibné, že si to uvědomuje stále více vedoucích pracovníků organizací, kteří se dokonce svěřují se svými výčitkami, že si neudělali dostatečnou přestávku v práci.

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: Magnoli