Bylo by zajímavé zjistit, kdo vymyslel, že nám ve středním věku přestává fungovat hlava. Byl to nějaký lenoch, nebo vědec, který vycházel z úplně jiných dat? Tohle jsou časté mýty a polopravdy, které mohou být nesprávně interpretovány nebo přehlíženy.
Co to je ta Neuroplasticita?
Jedná se o schopnost mozku přizpůsobovat se a měnit se v důsledku učení a nových zkušeností. Mozek si můžeme představit jako flexibilní a adaptivní orgán, který může vytvářet nové spoje mezi buňkami a měnit svou strukturu podle toho, co se učíme. To dříve věda vlbec netušila...
Představte si, že se rozhodnete naučit hrát na nový hudební nástroj, například na kytaru. Na začátku to může být obtížné, protože vaše mozkové buňky ještě nemají vytvořené silné spoje pro tuto dovednost. Jak však cvičíte a opakujete akordy a pohyby rukou, váš mozek reaguje tím, že vytváří nové spoje mezi buňkami, které řídí pohyby rukou a vzory tónů.
Během času, kdy se učíte a cvičíte pravidelně, vaše mozkové buňky vytvářejí silnější a efektivnější spoje, což vám umožňuje hrát na kytaru s větší lehkostí. Toto je neuroplasticita v akci - schopnost mozku přizpůsobit se novým výzvám tím, že vytváří nové spoje a posiluje existující.
Takže neuroplasticita je jakýmsi "cvičením" pro mozek, které mu umožňuje neustále se vyvíjet a přizpůsobovat se, což nám umožňuje učit se nové věci a rozvíjet své dovednosti.
Co s tím?
Staří Řekové měli známé rčení: "Naučit se znamená změnit." A právě v tom spočívá kouzlo neuroplasticity. Různé aktivity, jako je učení nového jazyka, hraní hudby, cvičení paměti a pravidelná fyzická aktivita, poskytují mozku nepřeberné příležitosti k růstu. Zde jsou některé efektivní metody pro rozvoj neuroplasticity:
Tak už žádné řeči, že nám hlava nefunguje, jako dříve ….
Autor: Helene Známá
Foto zdroj pexels.com
Zatínáte zuby? Tuhne vám krk? Bolí vás břicho bez zjevné příčiny? Možná na vás nemluví šéf, ale váš vlastní stres. Naučte se číst jeho jemné signály dřív, než z nich bude hlasitý křik.
Možná už vám není dvacet a je vám toho hodně jasného, ale zkoušeli jste si někdy udělat pravidla, jak si zlepšit den? Co pomáhá nejvíce a co máte a nemáte? Posbírali jsme za vás pár nejsilnějších pravidel a doporučení!
Když se podíváte, jak se dnes ve společnosti prezentuje vyšší věk, zdá se, že nás nečeká nic hezkého. Data však ukazují něco jiného.
Proč nám psi dělají nejen radost, ale mohou pomoci třeba k uvolnění napjatého svalstva? Co možná nevíte o canisterapii?
Často se mluví o pomoci druhým, jako o něčem nezištném, božském. Výzkumy ale ukazují, že z pomoci jiným můžeme také hodně profitovat - tady je seznam 10 výhod.
Nelíbí se vám něco z vaší minulosti? Tak to jednoduše změňte, není to zase až tak složité
Někdo by mohl navrhnout, že skutečný digitální detox by měl zahrnovat předem definovanou abstinenci od všech digitálních zařízení a připojení k sociálním médiím, ale je důležité, aby používání mobilu odpovídalo vašemu vlastnímu životu a požadavkům.
Nemusíme chodit do posilovny, abychom splnili svou denní „porci“ cvičení – nová studie naznačuje, že domácí práce mohou být zdraví prospěšné a to zejména pro starší lidi.
Většina z nás si myslí, že běhat bez bot nás musí bolet, ale hlavně musíme být pomalejší, zkrátka to přináší jenom nevýhody. Zkušenosti ale ukazují, že to může být přesně naopak a navíc to může být velice zdravé.
Sedíte u rodinné večeře a držíte to už třetí týden. Ve všední dny nepijete, moučník necháváte být, po jídle jdete radši ven. Doma vám to jde skoro samo. A pak hostitelka nalévá, zastaví se u vašeho prázdného skla a s úsměvem dodá: „No tak, to si dneska nedáš ani skleničku?
Po 45 neztrácíte na hodnotě, jen měříte jinou veličinu. Zjistěte, co dělá kariérní přechod po 45 úspěšným a jak přenést zkušenosti do nového oboru.
Je půl třetí odpoledne a vy sedíte u stolu čtvrtou hodinu v kuse. Záda ztuhlá, šíje jako ze dřeva, myšlenky pomalejší než ráno. Po obědě přišel útlum, který znáte — a s ním tichý slib, že „dneska si po práci půjdete zacvičit".
Je večer a na displeji telefonu svítí 9 214 kroků. Skoro splněno, dnes to byl dobrý den. Chodíte každý den — se psem, do práce, na nákup. Trochu vás mrzí, že „to není žádný sport", je to jenom chození.
Se psem chodíte stejnou trasu kolem domu už léta, ráno na autobus a večer zpátky. Je to zvyk, ne rozhodnutí — nikdy jste o tom nepřemýšleli jako o tréninku. Když se vás kolegyně, která třikrát týdně běhá, zeptá, jestli taky sportujete, zaváháte.
Půl třetí ráno. Oči otevřené. Myšlenky se rozběhly dřív než vědomí stihlo říct ne. Padesátidvouletý muž se vzbudí bez zjevného důvodu. Žádný hluk, žádný rušivý sen. Jen najednou je vzhůru s pocitem, že ho čeká náročný den — přestože si večer myslel, že je v klidu.
Tři měsíce chodíte do posilovny přesně podle plánu — pondělí, středa, pátek, nic nevynecháváte. Přesto jste od druhé poloviny odpoledne unavení a večer dosednete na gauč s pocitem, že tělo je vypnuté, i v den, kdy jste cvičili.
Pondělní ráno v dubnu. Budík v sedm. Za oknem šedé nebe. Čtyřiapadesátiletá žena vstane, rozsvítí světlo v koupelně, udělá kávu a sedí nad telefonem třicet minut, než vyjde ven. Celý den pak zívá.
Kolem padesátky se dá cvičit roky a přemýšlet o svalech jenom jako o nástroji. Něco, co zvedne tašky z kufru auta, udrží rovná záda u počítače, umožní vyjít do třetího patra bez zadýchání.
Sklenka červeného k večeři. Druhá u filmu. Příjemné teplo, ramena povolí, oči těžknou. Usnete dřív než obvykle a s pocitem, že jste si konečně dali to, co tělo potřebuje. Pak se vzbudíte ve tři čtvrtě na čtyři.
Tři týdny fungovalo skoro všechno. Ranní pohyb, jídlo s dostatkem bílkovin, večerní rituál před spaním beze zbytečného světla z telefonu. Kalendář na ledničce má tři čisté řady odškrtnutých dní.
