Nepřeháníte to s prací?
Práce nás rozhodně může naplňovat, ale také nás může nezdravě pohltit. Občas může být těžké si to přiznat. Přinášíme několik možných varování, ale i cestu ven.
Koho by před pár lety napadlo, že přijde práce na dálku a s ní i rozostřené hranice oddělující osobní a profesní oblast. Naše kariéra je často určujícím aspektem naší identity. Určitě není nic špatného na tom, když se věnujete práci a úspěchu své firmy, problémy nastávají, když to začne ovládat vaše pocity a činy. Jak poznat, zda jste do své práce příliš citově zaangažováni?
1. Berete si kritiku osobně
Pokud jste se přistihli, že se po obdržení tvrdé zpětné vazby cítíte naštvaní, nejistí nebo demoralizovaní, je čas udělat krok zpět. Pamatujte, že kritika vaší práce není kritikou vás jako osoby. Vyzkoušejte si malé cvičení, abyste objektivně pochopili, co vám bylo sděleno a hlavně, co s tím (bez velkých scén):
- Udělejte si čtyři sloupce.
- Do prvního si napište, co přesně bylo řečeno.
- Do druhého vypište vše, co vám na zpětné vazbě připadá špatně, například nepřesnosti a slepé uličky.
- Ve třetím sloupci se zamyslete nad tím, co by mohlo být potenciálně užitečné.
- Nakonec se zavažte k dalším krokům.
2. Práci si taháte domů
Pokud do práce investujeme příliš emocí, může nás to vést k nadměrné kompenzaci - tedy můžete pracovat více, abyste se cítili dobře. Svou hodnotu můžete dokazovat tím, že toho uděláte více a můžete zapomínat na sebe - na odpočinek, změnu, pauzu.
Tím, že jste stále "na příjmu", nedokazujete své odhodlání - spíše podkopáváte svůj úspěch. Změňte své myšlení tak, abyste dekompresi vnímali jako předpoklad svého výkonu, nikoli jako odměnu. Stejně tak si vytvořte návyky, jak se od práce odpojit. Mezi ně může patřit např:
- Nastavení budíku, který vás vyzve k ukončení práce.
- Úplné vypnutí počítače, abyste se vyhnuli pokušení znovu se přihlásit.
- Napsání seznamu úkolů na další den nebo zvolení jiného přechodného rituálu, který usnadní přechod do prostoje.
3. Máte (moc) rádi lidi
Pokud máte tendenci upřednostňovat potřeby druhých před svými vlastními, máte také problém. Vytváříte si pocit zodpovědnosti být hrdinou, který napravuje a zachraňuje situaci. Projevovat se to může také tím, že přebíráte emoce druhých, měníte své názory ve snaze zachovat klid nebo se vyhýbáte žádosti o pomoc, protože byste kvůli tomu mohli vypadat jako slabí nebo neschopní.
Dávejte tedy pozor - kdy se přistihnete, že na sebe berete více, než je spravedlivé, nebo co odpovídá vaší odpovědnosti. Zejména se zaměřte na oblasti, ve kterých pociťujete nadměrnou nelibost, což znamená, že se cítíte přepracovaní, nedocenění nebo jinak nedocenění za své úsilí. Odpor je silným emocionálním signálem, že potlačujete své potřeby, a může vás nasměrovat na konkrétní situace, které je třeba řešit.
4. Není náhodou vaše identita stejná, jako vaše pracovní pozice?
Pokud vás práce naprosto určuje, vytváříte si velmi slabé místo. Může to přinášet strach ze ztráty práce, ale i hloupý pocit, že v práci spočívá vaše vlastní hodnota. Nízká sebekomplexnost - neboli spojování vaší identity s jediným aspektem - je spojena s vyšší emoční reaktivitou a menší odolností vůči stresu.
Zeptejte se sami sebe: "Kromě toho, že jsem manažerem/lékařem/pekařem, kým jsem pro lidi, na kterých mi záleží?".
Dělejte věci, které vás baví mimo práci, abyste si vybudovali pocit, že něco umíte i nad rámec své práce. Tyto oblasti by měly být z úplně jiného ranku - to je v podstatě Magnoli...
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj pexels.com
