Pojďte napsat knihu! Jak vlastně psát?

Většina dospělých lidí má v hlavě jiné číslo, než jaké mají v občance. Nejde o sebeklam ani o pózu. Co je subjektivní věk a proč je důležitý?

Ambice, povaha, nebo tlak z dětství? Co o nás prozrazuje soutěživost – a co s tím můžeme dělat.

Jak dlouho nám vlastně vydrží vzdělání a poznatky? Je to výrazně kratší dobu, než bychom řekli..

Učíme se celý život. Ale teprve když se zastavíme a otočíme zrcadlo na sebe, začíná to mít skutečný smysl.

Mluví se o něm všude. Jenže co když nejde o nemoc, ale o přirozenou reakci mozku? Možná nejste porouchaní – jen žijete v příliš hlučné době.

Návod, jak přejít od nárazových kurzů k trvalému a radostnému růstu.

Proč se naše diplomy a rychlokurzy staly největší brzdou vašeho růstu po čtyřicítce, a proč to potvrzují neúprosné statistiky?

Naše schopnost učit se nekončí s diplomem – ale s předsudkem, že už „víme dost“.

Jednoduchý reflex, složité emoce. Husí kůže je biologický podpis silného prožitku.

Peníze používáme každý den, ale mluvíme o nich raději co nejméně. Přitom rozhodují o vztazích, pocitu bezpečí i o tom, jak vnímáme sami sebe. A často víc, než si připouštíme.

Někteří lidé se bojí pavouků. Jiní zubařů. Ale pak je tu nový druh tiché úzkosti: strach z odpočinku. Proč se tolik lidí děsí chvíle, kdy nic nemusí?

Krátký únik od světa vás může zachránit před stresem – věda ukazuje, že i 15 minut o samotě má mocné účinky.

„Střední věk bolí – tělo protestuje, energie se tříští a smysl se schovává. Ale právě v téhle chvíli máme největší šanci svůj život znovu poskládat – podle sebe a lépe.“

Co nám chce naše mysl říct mezi půlnocí a budíkem?

Známý pocit husí kůže, náhlého mrazení či zastavení dechu není žádná náhoda. Frisson je neurologická reakce, která odhaluje víc, než se zdá.

I když dnes patří tetování mezi běžné módní doplňky, ve společenském podvědomí stále žije hluboko zakořeněný předsudek. Co když není jen výstřelek rebelů?

Zatínáte zuby? Tuhne vám krk? Bolí vás břicho bez zjevné příčiny? Možná na vás nemluví šéf, ale váš vlastní stres. Naučte se číst jeho jemné signály dřív, než z nich bude hlasitý křik.

Nemusíte sedět v tureckém sedu a čekat na osvícení. Hlavu si můžete vyčistit mnohem přímočařeji. Funguje to okamžitě a dlouhodobě si můžete udržet mysl v klidu.

Touha po společenském postavení je jako tichý jed. Sladce chutná, ale zanechává pachuť prázdnoty. Jak se z tohoto začarovaného kruhu vymanit?

Každý den řešíme desítky úkolů, ale tu nejdůležitější schůzku často vynecháme – setkání se sebou samým. Sto minut denně jen pro sebe může být zásadní.